Mé jméno je Petra Bartošová.

Znám svůj hlas a

fascinuje mě.

Našla jsem jeho plnou barvu a energii, můžu mluvit či zpívat, jak dlouho chci, na jak velký prostor i na jak velkou skupinu lidí si zamanu. Hraju si, objevuji a užívám si hlas svůj i hlasy ostatních.

Ne vždycky jsem ale ke svému hlasu byla takhle vnímavá...

Než jsem svůj hlas poznala

 

Ve 13 letech jsem začala hrát divadlo v ZUŠ Jesličky v Hradci Králové. Jakmile jsem měla přidat na hlasitosti, tak jsem tam ten hlas prostě násilně krkem narvala. V krku jsem cítila tlak a stažení a hlas mi i občas přeskočil. 

Nejvíc problémů s hlasem jsem cítila při zpěvu. Vybudovala jsem si takový ten „krásný zvučný ječák“, který je opravdu silný a monumentální, ale…

Po maximálně půl hodině zpěvu můj hlas už tak monumentální nebyl.

Právě naopak.

 Začalo mě pěkně škrábat a bolet v krku

a hlas mi začal řádně šustit.

Z čeho jsem vzešla

DSC02662

Hlas a řeč mě fascinovaly, takže jsem šla studovat Fonetiku a Český jazyk na Univerzitu Karlovu. Tam jsem získala velice důležitý teoretický základ o řeči, jazyku i hlasu, což mi ale bylo málo. Chtěla jsem pracovat v přímém kontaktu s lidmi a nejen s nahrávkami.

A tak jsem si k tomu přidala ještě Logopedii na Masarykově univerzitě. Ovšem za dobu studia je i logopedie spíše teoretická. Ne že by bylo něco z toho špatné. Mám díky oběma školám pevnou půdu pod nohama.

Ale pořád mě to táhlo více k práci s lidmi

a jejich konkrétními hlasovými projevy a problémy.

 

 Hlavní zlom u mě nastal až na semináři u MgA. Evy Spoustové, která do tvorby hlasu zapojuje tělo. To pro mě bylo dost nové a zcela fascinující. Co jsem se u ní dozvěděla, jsem si propojovala se znalostmi z fonetiky a oba směry se mi krásně doplnily.

Měla jsem to štěstí, že si mě pak Eva vzala „pod křídlo“ na DAMU, kde vede hlasové hodiny na katedře alternativního a loutkového divadla. Sledovat jí při práci a učit se od ní, bylo přesně to, co jsem hledala. 

 

Následně jsem obešla několik dalších „hlasařek“, až jsem se dostala i k MgA. Ivaně Vostárkové, u které se snoubí hlas, tělo i psychika v jeden celek. Pracuje s tělem a představami a učí objevovat svůj hlas tak, jak každý potřebuje. Každý jsme jiný a máme za ta léta nasbírané jiné zkušenosti, které nás zformovaly i zdeformovaly, takže každý teď také potřebujeme vlastní cestičku k nalezení plného potenciálu svého hlasu.

 

 Do mého učitelského trojlístku patří také Prof. Zdena Palková z Fonetického ústavu. Díky ní již třetí sezónu působím jako jazykový poradce v Národním divadle.

Všechno to do sebe tak krásně zapadá a spojuje se. Dívám se dnes na hlas a řeč z více různých úhlů pohledu a je to skvělé.

 

 

Pracuji s hlasem a tělem 

a také s různými texty (drama, próza, poezie).

 

Od září 2017 jsem pedagogem hlasové výchovy a ortoepie na pražské VOŠ herecké.

Věnovala jsem se výuce češtiny pro cizince,

při které jsem našla další úhly pohledu na naši krásnou řeč

a dělala i fonetické přepisy spontánní češtiny pro Český národní korpus.

 

 Zkrátka hlas, řeč i jazyk mám na každém kroku.

 

Pojďte se mnou spolupracovat.