Než jsem svůj hlas poznala
Ve 13 letech jsem začala hrát divadlo v ZUŠ Jesličky v Hradci Králové. Jakmile jsem měla přidat na hlasitosti, tak jsem tam ten hlas prostě násilně krkem narvala. V krku jsem cítila tlak a stažení a hlas mi i občas přeskočil.
Nejvíc problémů s hlasem jsem cítila při zpěvu. Vybudovala jsem si takový ten „krásný zvučný ječák“, který je opravdu silný a monumentální, ale… Po maximálně půl hodině zpěvu můj hlas už tak monumentální nebyl.
Právě naopak.
Začalo mě pěkně škrábat a bolet v krku a hlas mi začal řádně šustit.
Hlavní zlom u mě nastal až na semináři u MgA. Evy Spoustové, která do tvorby hlasu zapojuje tělo. To pro mě bylo dost nové a zcela fascinující. Co jsem se u ní dozvěděla, jsem si propojovala se znalostmi z fonetiky a oba směry se mi krásně doplnily.
Měla jsem to štěstí, že si mě pak Eva vzala „pod křídlo“ na DAMU, kde vede hlasové hodiny na katedře alternativního a loutkového divadla. Sledovat jí při práci a učit se od ní, bylo přesně to, co jsem hledala.
Následně jsem obešla několik dalších „hlasařek“, až jsem se dostala i k MgA. Ivaně Vostárkové, u které se snoubí hlas, tělo i psychika v jeden celek. Pracuje s tělem a představami a učí objevovat svůj hlas tak, jak každý potřebuje. Každý jsme jiný a máme za ta léta nasbírané jiné zkušenosti, které nás zformovaly i zdeformovaly, takže každý teď také potřebujeme vlastní cestičku k nalezení plného potenciálu svého hlasu.
Do mého učitelského trojlístku patří také Prof. Zdena Palková z Fonetického ústavu. Paní profesorka je ve svém oboru prostě legenda ???? A díky ní jsem od roku 2016 působila 4 roky jako jazykový poradce v Národním divadle. A pak přišlo těhotenství a děti a já přesedlala víc na individuální lekce.
Všechno to do sebe tak krásně zapadá a spojuje se. Dívám se dnes na hlas a řeč z více různých úhlů pohledu a je to skvělé.
